Akcelerační princip

Je součástí teorie ekonomického růstu, která předpokládá, že s růstem očekávání, poptávky nebo důchodů v ekonomice dochází k růstu objemu firemních investic za účelem rozšíření výrobní kapacity (fixní investice). Může se jednat o výstavbu nových hal a dalších výrobních prostor, nákupu nových strojů či modernizaci stávajících. Dochází k růstu zaměstnanosti, důchodů obyvatelstva a tím i celkové spotřeby. Pomocí multiplikátoru se všechny tyto efekty ještě násobí a růst ekonomiky se zrychluje.

Akcelerační princip ale funguje oběma směry. V případě klesajícího produktu ekonomiky, například v době recese, dochází ke snižování zisků firem, nižšímu využití výrobní kapacity i očekávání firem, a to má za následek pokles fixních investic a zaměstnanosti, což pomocí multiplikátoru celkový efekt recese ještě zhoršuje.

Teorie ekonomického růstu vznikla na počátku dvacátého století a významný podíl na ní mají Thomas Nixon Carver a Albert Aftalion. Přestože vznikla ještě před nástupem keynesiánství, nejvíce se rozšířila a začala využívat právě v době jeho nástupu. Někteří kritici jí sice vyčítají, že nepočítá s možností řídit poptávku pomocí stanovení cen, ale v praxi se osvědčila.

Využívá se při tvorbě hospodářských politik, kdy vláda například zvažuje, jestli bude lepší snížit spotřební daně a tím zvýšit disponibilní důchod spotřebitelů proto, aby mohli více utrácet, anebo jestli nebude rychlejší snížit daně firmám, které potom budou moci využít většího objemu kapitálu pro svůj růst.

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]