Fiskální politika

Fiskální politika označuje výdajová opatření vlády, která mají za cíl ovlivnit makroekonomické podmínky v zemi. Touto cestou se vláda snaží ovlivnit míru nezaměstnanosti, inflaci, úrokové sazby a stabilizovat hospodářský cyklus. Myšlenka fiskální politiky vychází z velké části z učení britského ekonoma Johna Maynarda Keynese, jenž byl přesvědčen, že vláda může ovlivňovat hospodářskou situaci země prostřednictvím změn daňového zatížení a výše vládních výdajů.

Pro ilustraci můžeme vycházet z předpokladu, že se ekonomika nachází v recesi a vláda se ji pomocí fiskální politiky snaží oživit. Jedním z možných kroků může být snížení daní. Pokud bude daňové zatížení obyvatelstva nižší, lidé budou mít více peněz k tomu, aby je mohli utratit anebo investovat. To by v obou případech mělo vést k většímu růstu ekonomiky. Na druhou stranu ale není žádoucí, aby se výdaje obyvatelstva zvýšily příliš, protože by to mohlo vést k přílišnému nárůstu inflace.

Další možností jak stimulovat růst v případě recese je, že se vláda může rozhodnout zvýšit vlastní výdaje. Pokud například začne stavět více dálnic, mělo by to vést ke vzniku nových pracovních míst a tudíž i ke snížení nezaměstnanosti.

Jednou z nevýhod fiskální politiky je ale to, že její dopad je často nerovnoměrný a má proto za následek zvýhodnění určité skupiny obyvatelstva oproti ostatním. Snížení daní tak nemusí pomoct všem skupinám obyvatelstva stejně, případně nemusí některým pomoct vůbec. Podobně také ze zvýšení vládních výdajů získá nejvíce ta skupina, které se to bude přímo týkat, tj. v případě výstavby infrastruktury získají nejvíce stavitelé.

Spolu s monetární politikou je fiskální politika hlavním nástrojem řízení hospodářské situace země, přičemž prostřednictvím monetární politiky ovlivňuje centrální banka nabídku peněz v ekonomice. Obě politiky se využívají za účelem stimulace ekonomiky v období úpadku anebo k jejímu zpomalení v období příliš silného růstu. Jejich funkce je tedy stabilizační.

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]