Peněžní multiplikátor

Pod pojmem peněžní multiplikátor se rozumí zvětšování objemu peněžní zásoby země prostřednictvím schopnosti bank půjčovat peníze. Jeho celková velikost záleží na tom, jaké jsou banky povinny držet minimální rezervy. Tyto rezervy představují procentuální částku z každého přijatého vkladu, mimo vkladů bank, kterou je každá banka povinna držet jako rezervu na účtu u centrální banky. Pro pochopení si představte následující situaci: Uložíte si v bance 1000 korun, a pokud je povinná minimální míra rezerv například 10%, musí daná banka 10% z tohoto vkladu, tj. v našem případě 100 korun, držet jako rezervu na účtu u centrální banky. Zbylých 90% neboli 900 korun však může daná banka někomu půjčit a tím pádem je vrátit do oběhu. Ten někdo může těchto 900 korun vzít a uložit je u jiné banky, která má například lepší podmínky. Tato banka musí opět držet rezervu ve výši 10%, tj. 90 korun, a zbylých 90%, tj. 810 korun může opět někomu půjčit. Ten může 810 korun opět uložit v bance, která musí 81 korun držet jako rezervu a zbylých 729 korun může půjčit… S tím, jak lidé dále ukládají a banky peníze dále půjčují, se cyklus opakuje, až v konečném důsledku vklad ve výši 1000 korun vytvoří úložky ve výši 10 000 korun (1000/0,1), čemuž se říká peněžní multiplikátor. Povinné minimální rezervy (PMR) patří k základním nástrojům měnové politiky, protože s jejich pomocí může centrální banka velmi efektivně ovlivňovat nabídku peněz. Pokud bude chtít nabídku peněz snížit, jednoduše zvýší PMR, banky budou nuceny držet větší rezervy a peněžní multiplikátor bude menší. Pokud naopak bude chtít nabídku peněz zvýšit, sníží PMR a peněžní multiplikátor bude větší. Současná úroveň PMR v České republice je 2%, a protože je nabídka peněz v oběhu dostatečně velká, slouží zejména k zajištění hladkého průběhu mezibankovního platebního styku.

[Celkem: 3    Průměr: 2.3/5]