Plná zaměstnanost

V makroekonomice odpovídá pojem „plná zaměstnanost“ stavu, kdy v ekonomice neexistuje cyklická míra nezaměstnanosti ani nedobrovolná nezaměstnanost, tj. stavu, kdy každý, kdo pracovat chce, práci má. Nicméně, „plná nezaměstnanost“ neznamená hranici 0 % a to z důvodu nutných sezónních změn, tzv. frikční nezaměstnanosti. Ve vyspělých zemích je za plnou nezaměstnanost považován stav, kdy míra nezaměstnanosti činí 2 % – 3 % práceschopného obyvatelstva. Tento stav, kdy v ekonomice stále existuje práceschopné obyvatelstvo bez zaměstnání, pomáhá tlumit inflaci a zároveň nevytváří nadměrný tlak na mzdovou hladinu.

Příkladem negativního dopadu míry nezaměstnanosti pod 3 % může být považována situace se sedmdesátých let minulého století v Německu. Ekonomika Německa zažívala od 50. let minulého století hospodářský boom, který úspěšně snižoval míru nezaměstnanosti ve válku zdecimované zemi. V 60. letech minulého století byl výrazný pokles nezaměstnanosti spouštěčem masové migrace tzv. gastarbeiterů. I přes tuto migraci, míra nezaměstnanosti v Německu klesla v 70. letech na 1,5 % a začala být politicky nepřijatelnou. Rostoucí síla odborů, tlak na růst mezd a sociální jistoty podle ekonomů způsobily, že po ropném šoku (1973) se nezaměstnanost téměř zdvojnásobila a následně již nikdy neklesla pod 4 %, a to i přes následný ekonomický růst.

Podle tzv. Sayova zákona je vznik a zánik plné zaměstnanosti omezen samoregulačními mechanismy trhu. Nicméně, v dnešní době mnoho států zasahuje do pracovního trhu regulacemi a nařízeními v podobě minimální mzdy, omezení/podpora částečných úvazků apod., což omezuje flexibilitu pracovního trhu.

 

Zdroje:

http://www.kas.de/wf/doc/kas_467-544-1-30.pdf?030610110803

https://de.wikipedia.org/wiki/Vollbesch%C3%A4ftigung

https://www.economist.com/blogs/economist-explains/2017/01/economist-explains-19

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]