Rozdíl mezi přímými a nepřímými daněmi

By | 5.11.2015

Daňová soustava České republiky obsahuje přímé a nepřímé daně, odlišné podstatou jejich vybírání a přiznávání. Nejvýznamnější jsou pro státní rozpočet nepřímé daně (daň z přidané hodnoty a spotřební daň). Na třetím místě je daň z příjmu fyzických a právnických osob.

U přímých daní lze přesně určit subjekt, který je bude platit. To znamená, že plátce přímých daní je zároveň poplatníkem a daň odvádí obvykle ze svých příjmů nebo majetku.

U nepřímých daní není možné předem určit subjekt, který je v konečné fázi zaplatí (poplatníka). Znám je pouze plátce daně – ten, kdo konkrétní nepřímou daň odvádí státu.

Přímé daně – dělení:

  • důchodové: daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob
  • majetkové: daň z nemovitých věcí (dříve daň z nemovitostí), daň z nabytí nemovitých věcí (dříve daň z převodu nemovitostí), silniční daň

Do roku 2013 náležela mezi přímé daně také daň dědická a darovací. Od roku 2014 už však tyto daně samostatné nejsou. Příjmy z dědictví jsou daňově osvobozeny a dary (bezúplatná plnění) byly zařazeny do daní z příjmů. U fyzické osoby se ještě rozlišuje osoba dárce a velikost daru, protože je v některých případech od daně z příjmů osvobozena.

Nepřímé daně – dělení:

  • univerzální: daň z přidané hodnoty
  • selektivní: spotřební daň
  • ekologická: daň z elektřiny, ze zemního plynu a z pevných paliv, poplatky za znečištění vzduchu či vody, poplatky za odpad

Nepřímné daně se dají nazvat také daněmi ze spotřeby. Jsou totiž zahrnuty jako přirážka v ceně spotřebitelského zboží nebo služeb. Fakticky je tedy zaplatí zákazník při nákupu, ale státu je odvádí příslušní obchodníci.

Při placení nepřímých daní tedy spotřebitel nevyplňuje žádné daňové přiznání a většinou ani nevnímá, že nějakou daň platí. Tím, že jsou tyto daně skryté v ceně zboží, vyvolávají méně emocí. Na druhé straně jsou předvídatelné a zákazník může regulováním svého chování výši odvodu daně do jisté míry ovlivnit.

[Celkem:3    Průměr:3.7/5]